Stopy sešlapanejch bot - Lístek a Jauvajs

25. 10. 2005, P-klub Trojická, Praha

Stopy sešlapanejch bot jsou pravidelné večery folkové a trampské hudby v Praze, Plzni a Brně.

V úterý 25. října 2005 si do pražského P-klubu v Trojické pozvala skupina Lístek skupinu Jauvajs, která zde pokřtila své CD Čas se nehýbá.

Přišli jsme více než pětadvacet minut před ohlašovaným začátkem a přesto jsme jen s obtížemi našli tři místa k sezení. Až do osmi hodin stále přicházeli další a další lidé, do sálu se přenášely židle z vedlejšího baru, posunovaly se stoly. Snad jen zázrakem se nakonec snad všem podařilo někam se posadit. I když občas musela stačit jedna židle pro dva. Kvalitní muzika si dostatek posluchačů vždy najde. Zhruba před rokem, když Lístek křtil album Den pramenů a jako host hrála opět skupina Jauvajs, seděli jsme první polovinu koncertu na zemi pod pódiem.

Jauvajs zahájili jen pár minut po osmé slavným tradicionálem Amazing Grace, předvedeným 'A capella'. Potom se chopili nástrojů a následovala řada písní ať už přímo irských, nebo irskou muzikou inspirovaných. Zazněly tklivé melodie a smutné texty, veselé vypalovačky (Zemědělec) i instrumentálky, které doprovodila ukázkami irských tanců dvojice tanečníků (a především svou bezprostředností si zasloužila velký potlesk).

Jauvajs pokřtili desku Čas se nehýbá, představili novou houslistku Katku Ferenčíkovou a přidávat museli třikrát. Mám tuhle muziku rád, těžko říct, jestli je to tím, že rozechvívá kapku krve z keltských předků, kteří kdysi prošli naší zemí (a také postelemi našich praprababiček), nebo prostě jen proto, že jsou to pěkné melodie.

Po krátké přestávce následoval tradiční koncert skupiny Lístek. Těžko psát o Lístku a vyhnout se přitom všem superlativům. Co se týče interpretační čistoty, nemá mezi "mladými" kapelami konkurenci. Lístek přišel v uvolněné náladě, zahrál dokonce i pár nových písniček, řadu "hitů" z CD Den pramenů (Brána, Dharmoví tuláci, Mezi mnou a tebou, Den pramenů), i písně starší (Píseň k západu slunce, Oči sametový). Sylva, které to ohromně slušelo, překvapila sólem na saxofon v Pampeliškách. Přidávat museli třikrát a rozloučili se oblíbeným i proklínaným Vandrákem.

Stopy sešlapanejch bot mi, stejně jako další podobné komponované večery složené z více koncertů, většinou připadají velmi dlouhé. Těžko se naplno soustředit po celou dobu a plně ocenit umění všech kapel. Ale úterní Lístek a Jauvajs jsou čestnou výjimkou. Jestli měl večer nějakou chybu, tak snad jedině že byl moc krátký. Téměř tři hodiny pěkných písniček utekly jako voda.

vyšlo 3. 11. 2005 na stránkách Miloše Němce (přímý odkaz na článek)